Můj seriál hubnutí
Nikdy jsem neoplývala postavou modelky, ale když si nyní prohlížim fotografie z časů minulých ...
1,
Geny, mrchy jedny zákeřný !
Silná genetika z tátovo strany, kdy tahle půlka rodiny je mírně (dobře, více) obézní se bohužel podepsala i na mě. A tak nemám rychlé spalovaní, ani přirozeně štíhlou postavu. Ale co i nad genetikou se dá vyhrát, jen se musím trochu více snažit...
Abych to upřesnila kdysi dávno - ještě na základní škole jsem vážila při své výšce 168 cm (vyrostla jsem rychle, ale brzy se to zastavilo a tak asi od 14-ti let nerostu) příjemných 58 kg. Jasně, tenkrát se mi to zdálo dost, ale když nad tím tak přemýšlím...
Čas plynul a já se začala měnit a to nejen povahově. Stehna kynula, bříško rotslo a já najednou byla na 68 kg. Ach bože !
Jendoho krásného dne bylo na váze 72 kg, myslela jsem že si hodím mašli. V tomto období mého života jsem prodělala celkem těžký rozchod a má váha sama a dobrovolně klesla na cca 67 kg. No alespoň k něčemu to bylo dobré.
Tato váha se celkem dlouho držela, bez toho aniž bych se musela nějak omezovat...
Uplynuly 2 roky po rozchodu a já stoupla na váhu - ještě než napíšu číslo, díky kterému se mi zatmělo před očima- už delší dobu jsem pozorovala, že to vše asi není ok :/
Ve sprše jsem zkoumala svůj "nadpíč" a postřehla jsem, že mi brání ve výhledu na mé nohy a jiné partie trochu víc než jindy. Také kalhoty jsou mi těsnější, trička obepnutější. A tadááá to číslo je ?!
Ach můj bože 78 kg ! To je totální maximum, kterého jsem kdy dosáhla a není to myšleno pozitivně :/ A můžu si za to jen já sama a nikdo jiný (ani na ty geny to hodit nemůžu). Špatné stravovací návyky, posedávání na gauči a čučení na seriály (o těch jsem tu také psala článek ve svém blogu).
Oukej, slečno "všude se třesavá" je na čase s tím něco dělat - pokračování příště (zítra).
1,
Geny, mrchy jedny zákeřný !
Abych to upřesnila kdysi dávno - ještě na základní škole jsem vážila při své výšce 168 cm (vyrostla jsem rychle, ale brzy se to zastavilo a tak asi od 14-ti let nerostu) příjemných 58 kg. Jasně, tenkrát se mi to zdálo dost, ale když nad tím tak přemýšlím...
Čas plynul a já se začala měnit a to nejen povahově. Stehna kynula, bříško rotslo a já najednou byla na 68 kg. Ach bože !
Jendoho krásného dne bylo na váze 72 kg, myslela jsem že si hodím mašli. V tomto období mého života jsem prodělala celkem těžký rozchod a má váha sama a dobrovolně klesla na cca 67 kg. No alespoň k něčemu to bylo dobré.
Tato váha se celkem dlouho držela, bez toho aniž bych se musela nějak omezovat...
Uplynuly 2 roky po rozchodu a já stoupla na váhu - ještě než napíšu číslo, díky kterému se mi zatmělo před očima- už delší dobu jsem pozorovala, že to vše asi není ok :/
Ve sprše jsem zkoumala svůj "nadpíč" a postřehla jsem, že mi brání ve výhledu na mé nohy a jiné partie trochu víc než jindy. Také kalhoty jsou mi těsnější, trička obepnutější. A tadááá to číslo je ?!
Ach můj bože 78 kg ! To je totální maximum, kterého jsem kdy dosáhla a není to myšleno pozitivně :/ A můžu si za to jen já sama a nikdo jiný (ani na ty geny to hodit nemůžu). Špatné stravovací návyky, posedávání na gauči a čučení na seriály (o těch jsem tu také psala článek ve svém blogu).
Oukej, slečno "všude se třesavá" je na čase s tím něco dělat - pokračování příště (zítra).